Proč nevnímáme doopravdy? A co nám tím uniká
Kolikrát denně děláme, že posloucháme – ale naše mysl je úplně jinde? Přemýšlíme, co jsme měli udělat, co nás čeká… a přítomný okamžik nám mezitím utíká mezi prsty.
Možná tě to překvapí, ale s tímto tématem přichází na terapii hodně žen. A já to dobře znám i ze své vlastní cesty.
Když tělo sedí, ale mysl je pryč
Neumíme být naplno tady a teď. Jsme hlavou v minulosti, v budoucnosti, v očekávání.
Ale skutečné vnímání – vnímání sebe, druhých i toho, co se právě děje – se odehrává jen v přítomnosti.
Když věnujeme pozornost na 20 nebo 30 %, tříštíme tím svou energii. Nerespektujeme sebe ani toho druhého – a hlavně nám unikají důležité informace, zkušenosti, prožitky. Ani si často nevážíme času a energie, kterou jsme do nějaké situace vložily (např. placená konzultace, přednáška, rozhovor s někým blízkým).
„Tělo může být přítomné, ale pokud bloudí mysl, ztrácíme nejcennější okamžiky života.“
Kde se to bere?
Často jde o hluboko zakořeněný program z dětství. Možná sis jako malá přála, aby tě rodiče víc poslouchali. Možná ses necítila vyslyšená. A teď – nevědomky – děláš totéž.
Místo opravdového naslouchání fungujeme na autopilota. Tělo je přítomné, ale duše ne.
Co s tím?
Pokud tě téma nebaví, je v pořádku říct to slušně a změnit směr.
Pokud tě něco zaujme, zkus se zastavit. Vnímat. Být naplno přítomná.
A pokud cítíš, že tě myšlenky ovládají a nedokážeš „zastavit hlavu“, může být na čase podívat se do hloubky.
Cítíš, že se tě to týká?
Napiš mi zprávu do Messengeru, pokud tě tohle téma oslovilo a chceš se podívat na své vzorce zblízka.
Někdy stačí malé uvědomění. Jindy je potřeba hlubší podpora, bezpečný prostor a jemné vedení zpět k sobě.
-
-
-
Ve skupině Ze stínu do síly najdeš podporu na své cestě k sobě, ke klidu i vnitřní síle. Přidej se mezi nás.
