Mrtvé moře – v podstatě slané jezero – se nachází na nejníže položeném místě na Zemi (cca 400 metrů pod úrovní Středozemního moře), na izraelsko-jordánském pomezí, v aridním severním výběžku Velké příkopové propadliny.

Hloubka Mrtvého moře dosahuje až 365 m, má rozlohu 1050 km2, objem vody je asi 140 km3. Do Mrtvého moře ústí jediná řeka – řeka Jordán.

Stáří Mrtvého moře se odhaduje na více než 15 000 let. Po tisíce let se na mořském dně tvořila sedimentární vrstva, která nyní dosahuje tloušťky více než 100 m.

Mrtvé moře leží v oblasti s vysokou sluneční aktivitou (330 slunečných dnů v roce), malým množstvím srážek (přibližně 50 mm za rok), s minimálním množstvím škodlivého ultrafialového záření, průměrnou roční teplotou 22-24°C a suchým vzduchem, který je nasycený jódem, bromem a jinými minerálními prvky.

V Bibli je Mrtvé moře nazýváno „moře Arava“ nebo též „Východní moře“ a píše se v ní o jeho léčivé síle. Antický kronikář Josef Flavius ve svých spisech zmiňuje, že sůl Mrtvého moře se používala pro léčebné účely a přimíchávala se i do léků. Římané, pověstní svou láskou ke koupelím, budovali vodní lázně, kde využívali jak vodu Mrtvého moře, tak minerální bohatství této oblasti. Dokonce i slavná egyptská královna Kleopatra používala minerály vody Mrtvého moře k ozdravným a kosmetickým účelům.

Až donedávna vědci předpokládali, že v Mrtvém moři není žádný živý organismus.  Bylo těžké uvěřit, že v podmínkách s tak vysokou koncentrací soli může existovat něco živého. Přesto se biochemikovi a mikrobiologovi Benjaminu Elazari Volcanimu a následně i dalším vědcům podařilo prokázat, že v Mrtvém moři život existuje! V Mrtvém moři totiž žijí jednobuněčné řasy  – prokaryoty, které jsou nejstaršími žijícími buňkami na Zemi. Nazývají se Archebakterie.
Archebakterie jsou jediné známé žijící organismy v Mrtvém moři již po tisíce let.

Přežívají v extrémně slané mořské vodě, což dokazuje jejich vysokou odolnost vůči nehostinným podmínkám vnějšího prostředí.